Veterinární požadavky

Vakcinace (očkování) stimuluje organismus koně k tvorbě vlastních protilátek vůči konkrétní chorobě. Je to nejúčinnější prevence před onemocněním, před jeho následky i ochranou zvířete před možným úhynem. Při vakcinaci aplikujeme inaktivovaný patogen, který není schopen vyvolat příznaky onemocnění, ale může stimulovat imunitní systém k tvorbě protilátek. Po aplikaci vakcíny trvá zpravidla 14 – 21 dní než dojde k adekvátní imunitní odpovědi v organismu a vytvoří se určitá hladina protilátek. Jednorázová aplikace není ve většině případů dostatečná, imunitní systém je potřeba stimulovat opakovaně, aby se mohla vytvořit dostatečně vysoká hladina protilátek, schopná ochránit zvíře před atakem choroby. Z tohoto důvodu je vždy nezbytné dodržet vakcinační schémata doporučená výrobcem konkrétní vakcíny. Nejčastěji bývá tzv. primovakcinace, tzn. opakované podání vakcíny po první aplikaci, v rozmezí cca 4 týdnů, poté booster, což je aplikace po 6 měsících po prímovakcinaci a poté pravidelné přeočkování (revakcinace) každých 6 – 12 měsíců podle dané vakcíny.

 
I vakcinovaný kůň může onemocnět, žádná ochrana není 100%. Ale na rozdíl od koní nevakcinovaných je průběh nemoci kratší a lehčí.

 
Nejdůležitější choroby, vůči nimž můžeme chránit koně vakcinací jsou tetanus, chřipka a herpesvirová infekce.

 
Tetanus

 
Tetanus je velmi závažné onemocnění, na které jsou koně silně vnímaví a nevakcinovaní v 85% případů chorobě podlehnou. Tetanus má velmi dramatický průběh, Clostridium tetani, které nemoc vyvolává, vylučuje toxin, jež působí na nervovou soustavu zvířete a vyvolává silné křeče. Kůň není schopen normálního pohybu, později nemůže polykat a nakonec uhyne na udušení. Cl. tetani se zcela běžně nachází ve stájovém prostředí a stačí malá ranka ve které se vytvoří ideální podmínky pro jeho pomnožení a onemocnění se může rozvinout. Tento patogen vyžaduje prostředí bez přístupu vzduchu (kyslíku) tzv. anaerobně. Nebezpečné jsou hlavně rány na povrchu nenápadné (často dojde k jejich přehlédnutí), ale hluboké – např. vpich. Ale jsou popsány případy onemocnění koně i při jiných zraněních nebo po kastraci.

 
Terapie spočívá v podávání protitetanového séra, antibiotik, tekutin v infůzích, potravy nosojícnovou sondou. Kůň je držen pod sedativy, v zatemněném a odhlučněném boxu, protože každý vzruch vyvolává záchvat křečí.

 
Onemocnět může i vakcinovaný kůň, a proto je vhodná preventivní aplikace protitetanového séra (podání již hotových protilátek, uměle vyrobených) při každém vážnějším zranění koně nebo při kastraci. Vakcinovaný kůň je výrazněji chráněn než kůň bez prodělaného očkování a průběh onemocnění u něj nebývá tak dramatický. Schopnost ochrany závisí na množství protilátek, které kolují v krvi zvířete a jsou schopny „vychytat“ toxiny produkované bakteriemi. Je proto nezbytné dodržet doporučené vakcinační schéma, protože jen tak má zvíře dostatečné množství protilátek.

 
Očkování proti tetanu by měl mít každý kůň bez rozdílu věku či pohlaví. Vakcinovat tetanus je možné začít zhruba ve 3-4 měsících, kdy je organismus hříběte schopen kvalitní imunitní odpovědi.Vakcinační schéma se může mírně lišit podle typu vakcíny, ale všeobecně platí – primovakcinace v rozmezí 4 týdnů, booster za 6 měsíců a revakcinace co 1-2 roky.

 
EHV (herpes virové onemocnění, RPK rhinopneumonie koní)

 
Onemocnění vyvolávají viry, patřící do skupiny herpes virů. Nejvýznamnější v patogenezi onemocnění je EHV-1 a EHV-4. Terapie virových onemocnění je pouze symptomatická, tzn. že léčime pouze příznaky onemocnění. Vzhledem k tomu nabývá vakcinace proti virovým onemocněním ještě většího významu.

 
U mladých koní nejčastěji vyvolává onemocnění dýchacích cest (odtud druhý název rhinopneumonie), projevujících se kašlem a výtokem z nozder, ev. horečkou. Další možností je infekce nervové soustavy a u chovných klisen nakažlivé zmetání v poslední třetině březosti nebo narození neživotných hříbat.

 
Herpes viry jsou rozšířeny v celé koňské populaci. Jsou vylučovány všemi tělními tekutinami a výměšky. Nákaza proběhne při kontaktu zvířat, ev. ji může mezi zvířaty přenést i člověk. Jakmile se organismus zvířete potká s tímto virem, patogen se usadí na celý zbytek života v těle a čeká na možnost vyvolání onemocnění. Podnětem může být např. stres nebo oslabení zvířete nadměrnou námahou či jiným onemocněním. U vakcinovaného koně se toto riziko výrazně snižuje, protože mu v organismu koluje dostatečné množství protilátek, které nedovolí aktivaci infekce.

 
Doporučená bývá primovakcinace v rozmezí 4 týdnů a následné revakcinace co 6 měsíců. nebo lze vakcinovat březí klisny v 5.,7. a 9. měsíci březosti. Je nutné vakcinovat všechny koně jež přicházejí do kontaktu s chovnými klisnami, aby se zabránilo přenosu viru.

 
Chřipka (influenza)

Jedná se o vysoce nakažlivé, horečnaté onemocnění, průběh je srovnatelný s průběhem choroby u lidí. 1-3 dny trvající inkubační doba, vysoké horečky, celková slabost, kašel, výtok z dýchacích cest. Ve většině případů je nutná rekonvalescence v délce několika týdnů až několik měsíců.

Vakcinace je povinná pro koně transportované na svody, soutěže a mimo okres. Onemocnění vyvolává orthomyxovirus equi, má dva subtypy A1 a A2. Jsou rozšířeny v populaci koní po celém světě. Subtyp A2 má dvě linie – americkou a evropskou. Název znamená pouze místo prvního průkazu těchto linií, ne místo jejich výskytu. Proto by měla vakcína, kterou budeme koně očkovat obsahovat oba subtypy a obě linie.

Při onemocnění lze tlumit jen příznaky choroby (snižovat teplotu, podávat vitamíny, ředit hlen který se tvoří, ev. nasadit antibiotika při druhotné infekci bakteriemi). Vakcinace je významným ochranným faktorem. Ani prodělaná infekce nazaručí celoživotní imunitu.

Doporučuje se primovakcinace po 4 týdnech, revakcinace každých 6-12 měsíců. Někteří výrobci vyžadují revakcinaci co 3-4 měsíce, protože organismus je schopen udržet si účinnou hladinu protilátek proti chřipce jen velmi krátkou dobu.